Každý z lidí chce v životě přinejmenším někdy i něco z toho, co zkrátka nemůže mít. Zejména za minulého režimu jsme byli v tomto ohledu my Češi, tehdy vlastně Čechoslováci, přeborníky, protože toho, po čem jsme toužili, ač jsme to obvykle nemohli mít, bylo! Kolik jenom jsme si toho byli nuceni odpírat, i když by bývalo stačilo zajet kousek na západ od našich hranic, abychom to měli! Kdyby nás tam režim pustil.

Ale to už je dnes minulost. A v dnešní době mohou mít našinci snad cokoliv, co si jenom usmyslí. Samozřejmě pokud si na to vydělají.

Stejně jako v minulosti u nás třeba nemáme moře. A nikdy ho ani mít nebudeme, protože i kdyby nám ho jistá politická strana slíbila ve volbách postavit, dopadlo by to jako s tím akvaparkem v Českých Budějovicích. Který byl slíben už před pěknou řádkou let a dodnes ho lze vidět jen na billboardu zapomenutém od těch starých voleb na autobusovém nádraží. I kdyby nám tu chtěl někdo moře postavit, prostě by od nás odteklo přesně podle přírodních zákonů.

Ale znamená to, že si musíme moře odpírat? To tedy už dávno ne. Doma ho sice nemáme, ale není problém si k němu kdykoliv zajet do leckteré jiné země. V našem případě nejčastěji do Chorvatska.

A když někdo z nás dospěje k myšlence, že k moři nechce jenom jezdit, ale že by u něj chtěl zakotvit i dlouhodobě nebo trvale? Budiž mu přáno. Našincům totiž nabízí právě takový dokonalý prodej nemovitostí Chorvatsko. Země, kterou jsme si oblíbili a ve které se tak můžeme vracet nejen na stále tatáž místa, ale rovnou tam mít i svou nemovitost.

Prostě si tam můžeme pořídit svoji vlastní střechu nad hlavou a mít tak kdykoliv své jisté. A protože tam našinci obvykle nemohou být natrvalo, protože by se odsud těžko dojíždělo třeba domů do práce, lze navíc takovou nemovitost i pronajímat. A ještě si na tom tedy přivydělat.